
Ovce
se liší od koz tím, že mají předoční a meziprstní žlázy a ploché čelo. Příčně vrásčité rohy se stáčejí hlemýžďovitě dolů. Ocas není plochý a zespoda lysý, nýbrž obrostlý srstí. Ovce jej nosí svěšený dolů. Samci v době říje nepáchnou. Na bradě nemají vousy.
S kozami se do značné míry shodují způsobem života. Žijí také ve vysokých horách. Středem jejich rozšíření je Střední Asie, která je bohatá na různé druhy ovcí. Odtud se táhnou bydliště ovcí do jižní Asie, kde jeden druh sestupuje do nížin, až k moři. Jižní Evropa má jeden, Severní Amerika dva druhy divokých ovcí.
Člověk některé divoké ovce ochočil, pěstoval je ve velkém množství a zavedl jejich chov do všech dílů světa. Domácí ovce však nejsou tak bystré a obratné jako jejich divocí prarodiče, změnily se v tupá zvířata, odevzdaná svému osudu. Lidem však dávají nesmírný užitek.
Ovce se rozmnožují rychleji než kozy. Vrhají jedno až tři mláďata. Jehňata se brzy osamostatní a již v druhém roce života jsou pohlavně dospělá.
Ovce středoasijská (Ovis ammon) je největší ze všech divokých ovcí. Je až 2 m dlouhá a v kohoutku vždy přes metr vysoká. Velké kusy některých ras váží mnohdy až 180, výjimečně i 200 kg. Samice jsou o hodně menší a slabší. Staří samci vyhlížejí jako svalnatí atleti. Mají protaženou hlavu a krátký silný krk, který nikdy nenese vespod prodlouženou hřívu.
Ovce středoasijská je pozoruhodná obzvláště silnými rohy, zbrázděnými prstencovým žebrováním. Ohýbají se dozadu a stáčejí ven. U dospělých beranů tvoří obyčejně víc než jednu spirálu. Zvlášť silnými rohy se honosí rasa pamírská. Jsou 172 až 187 cm dlouhé a jejich obvod u kořene bývá 36 až 50 cm.
Letní srst je žlutohnědá. Po podzimním línání dostávají ovce černošedý kožich.
Říje probíhá v říjnu až v listopadu. Mláďata se rodí koncem dubna až začátkem května. Staré ovce vrhají mladé obyčejně dříve a mají často dvě jehňata. V prvních dnech se jehňátko pohybuje velmi nejisté, a proto s ním matka prodlévá v kamenitých místech, kde se jehně může snadno schovat a uniknout zrakům dravců i šelem.
Na některých horských hřebenech žije ještě mnoho těchto velkých ovcí. Například v západním Pamíru bývá ročně vykoupeno tisíce jejich kůží. Na jiných horách už byly ovce vybity, takže tam musily být znova vysazeny.
Jejich kůže nemá valnou cenu. Je tenká a má hrubou srst. Ani maso není zvlášť chutné. Největší význam pro lovce má tato ovce jako sportovní trofej. Její rohy mají značnou cenu námahu.
Ovce tlustorohá (Ovis canadensis - nivicola) je menší než ovce středoasijská. Od všech divokých ovcí se liší krátkou hlavou a neobyčejně silnými, úzce rohy. Dorostlí samci jsou až 190 cm dlouzí, v lopatkách asi metr vysocí a váži až 175 kg. Samice jsou slabší a mají tenčí, zašpičatělé rohy.
Srst je tmavohnědá, přední sírany nohou jsou skoro černé. Vnější a vnitřní strany končetin, skvrna na stehnech, brada a skvrna na hrdle jsou bílé. Jinak je zbarvení ovci tlustorohých dost proměnlivé, nikoli však podle ročních období, nýbrž po dle místa pobytu.
Ovce tlustorohé žijí ve Starém světě od Jeniseje až po Kamčatku. Dokud Asie tvořila se Severní Amerikou jednu pevninu, dostal se tento druh i do Nového světa, kde dnes obývá západní část Severní Ameriky až po Mexiko. Na americkém území však těchto ovcí hodně ubylo, jejich zbytky se uchovaly jen v několika rezervacích.
Ovce tlustorohé obývají nejnepřístupnější hory. Na rozdíl od ovcí středoasijských nevyhledávají ploché terény, nýbrž dávají přednost rozervaným skálám. Žijí podobně jako kozorožci.
Hlavním nepřítelem ovcí tlustorohých jsou vlci, někdy i medvědi nebo rosomáci. Jehňata často uchvacují pernatí dravci.
Člověk už dávno poznal, že by mu mohly být ovce k užitku, kdyby je ochočil a choval doma. Podařilo se mu to, a tak se postupně z člověka lovce stal člověk pastevec. Nelze přesně říci, kdy se poprvé podařilo ovce ochočit. Je však málo pravděpodobné, že naše ovce domácí (Ovis aries) vznikla jen z jediného druhu ovce divoké. Má asi prarodičů několik, uvážíme-li, kolik nejrůznějších plemen ovcí člověk chová. Domníváme se, že nejvíce plemen vypěstoval pro sebe člověk z ovce mufloní.
Jiná evropská plemena vznikla z muflona a plemena vnitroasijská asi z archara.
Především se zmíníme o ovci raerino, která se pěstuje hlavně pro neobyčejně jemnou vlnu. Jsou to velké, až 170 kg těžké ovce, které dávají ročně až 21 kg vlny. V některých zemích, zejména na ohromných nevyužitých stepích v Austrálii či v Rusku, chovají raerinky v obrovských stádech a získávají vlnu pro sebe i pro vývoz do celého světa.
Znamenitou kožešinu poskytuje ovce karakulská. Jsou to ovce malé a tmavošedé. Staré ovce nemají vlnu valné ceny. Vyrábějí se z ní jen koberce. Nejlepší vlnu mají jehňata hned po narození. Je lesklá, černá a hustě kadeřavá. Teprve stářím se narovnává a šedne.
U nás se nejlépe daří ovci, která se jmenuje slovensky černohubka. Je velmi otužilá a hodí se pro naše poměrně vlhké horské podnebí, které jí velmi svědčí.
Jinak se ovcím nejlépe daří právě v suchých, výše položených krajinách. Přílišné vlhko jim nesvědčí, protože podporuje šíření zhoubného parazita, motolice ovčí.
Význam chovu ovcí
Ovce patří k nenáročným zvířatům, jejich chov je vhodný do různých klimatických podmínek. Především se uplatňuje v méně příznivých podhorských a horských oblastech ČR.
Historie
16. století
zvýšení počtu obyvatel a rozvoj soukenictví – výrazná poptávka po vlně – chov ovcí se rozšiřuje (vlna, mléko)
18. století
u nás probíhá proces Zušlechťování domcích plemen především nákupy ovcí ve Španělsku a v Anglii (panství šlechty)
Konec 18. a 19. století
u nás se chová 2 miliony ovcí, proces zušlechťování pokračuje
Konec 19. století
dochází k snížení stavů a do popředí se dostává chov skotu a prasat (dochází k úpadku v chovu ovcí, dovoz levné vlny ze zámoří)
Na území ČR byl chov ovcí 1. odvětvím zemědělské výroby, které bylo specializováno a mělo samostatné odborné řízení.
Současnost
Chov ovcí představuje perspektivně se rozvíjející úsek živočišné výroby především co se týká obohacování sortimentu potravin a zajišťování údržby krajiny v kulturním a ekologickém stavu.
Hlavní produkty chovu ovcí
- tvorba krajiny
- produkce masa (jehněčí, skopové)
- produkce vlny a kůže
- produkce mléka
Vedlejší produkty chovu ovcí
- střeva, lůj, vlnotuk (výroba lanolinu)
- krev, předžaludky, paznehty, rohy
- ovčí hnůj
- košárování = přímé vyhnojování pastvin (ustájení ovcí ve čtverci, vypasení a vyhnojení daného úseku ohrazeného)
Chov ovcí je zaměřen na plemena masná, kombinovaná a plodná a na křížení těchto tří typu s berany masných plemen.
Ovce se chovají především v horských a podhorských oblastech a jejich chov je soustředěn především u soukromníků (96%).
Počet ovcí v ČR
Rok Počet
1990 429914
2000 86108
2001 87539
2002 96286
2003 103129
2004 115852
2005 140197
Do 10 let se předpokládá zvýšení na 300000 kusů.
Zatížení zemědělské půdy je velmi nízké a představuje v %CR pouze 2,7 kusů na 100 ha.
V EU je zatížení 72 kusů na 100 ha.
Skladba plemen v ČR
- plemena kombinovaná 56%
- plemena masná 36%
- plemena plodná 8%
Produkce masa celkem 1000 tun/rok
Cena za ovčí kůži 50 Kč/kg
Cena za maso
- jehně (A) 47 Kč/kg
- ovce 15 Kč/kg
Spotřeba masa v EU, v roce 2004 2,9 kg/obyv./rok
Spotřeba masa v ČR 0,15 kg/obyv./rok
Důvodem nízké spotřeby masa je nedostatečná nabídka z tuzemských zdrojů a vysoká cena dováženého jehněčího a skopového masa.
15% tuzemského masa pochází z jatek, větší část přímo od chovatelů.
Do budoucna lze počítat (10 let) se zvýšením spotřeby masna na 0,3 – 0,4 kg/obyv./rok.
Dovoz skopového masa do ČR
Země 2004 2005
tuny Kč/kg tuny Kč/kg
Austrálie 31 201 6 393
Dánsko 1 468
Irsko 10 155 4 145
…
Stavy ovcí v EU v roce 2003
Země Počet kusů v tis.
Německo 2697
Španělsko 23485
Francie 8962
Řecko 9000
Velká Británie 24572
Itálie 7952
EU15 87232
EU25 89657
Terminologie chovu ovcí (obecné)
Ovce – souhrnné značení ovčího druhu a zahrnuje všechny kategorie ovcí
Jehně – označení obou pohlaví od narození do odstavu 100_120 dní
Skopec – vykleštěný beran různého stáří, může být chovný, s cílem získání vlny nebo jatečný – na výkrm
Beran – pohlavně a tělesně vyspělý samec
Bahnice – pohlavně a tělesně vyspělá samice ovce, která již rodila (bahnila se) a je schopná plemenitby
Hárání – říje ovcí
Bahnění – nejstarší způsob ustájení ovcí na volném prostranství, sloužící k přímému vyhnojování pozemků
Bača – hlavní ovčák, který je odpovědný za provoz na salaší
Salaš – souhrn živého a mrtvého inventáře, který slouží k ustájení, k využívání pastvy ovcemi a k zpracování mléka
Terminologie chovu ovcí (vlna)
Rouno – vlnový obrůst těla ovcí, které po střiži tvoří souvislí celek a nerozpadá se, soudržnost rouna je podmíněna různými vlastnostmi vlny (jemnost, hustota, …) V závislosti na tvaru chomáčů povrchu rouna se toto dělí:
- uzavřené rouno – u ovcí s nejkvalitnější vlnou (merinové ovce)
- polozavřené rouno – u ovcí s polotemnou nebo polosmíšenou vlnou
- rozevřené rouno – u ovcí s polotemnou nebo polohrubou vlnou
Vlna v potu – sestřižená vlna, která nebyla zbavena mechanickým ani chemickým příměsí
Vlna plavená – vlna vypraná ve vodě a zbavená mechanických nečistot (např. vlnopotu)
Vlna čistá – chemicky a technicky čistá se 17% vlhkosti (max.)
Vlnotuk – vyměšují ho mazové chlupy do pochvy chlupové, ochraňuje kůži a chlupy před vysycháním (chemicky se jedná spíše o vosk)
Sortiment (jakost vlny) – je označení pro fyzikální vlastnosti vlny (jemnost, zkadeření, délka, věrnost, pevnost) 16 sortimentů vlny – spřádatelnost vyjádřenost Bradfordskou stupnicí.
Kombinovaná plemena (vlna, maso, mléko)
- Merino, Žírné Merino, Bergschaf, Merinolandschaf, Německá dlouhovlnná ovce, Cigára, Šumavská ovce, Zušlechtěná valaška
- váha 60 kg samice, samci 100 kg, stříž jednou za rok, 12 kg vlny
Plemena plodná
- Romanovská, Olkulská, Východofríská
- zvyšují plodnost, plodnost 200-250%, nižší roční stříž 2x ročně kolem 5 kg celkem
Plemena masná
- Suffolk, Oxford down, Texel, Hampshire, Charollais ()
- 150% plodnost, výtěžnost vlny kolem 60%
Plodnost
Ovce je oligoparní – rodí 1-3 jehňata
Plodnost u bahnic
- počtem narozených jehňat
- počtem ovulovaných vajíček
- potem odchovaných jehňat
Plodnost u berana
- pohlavní aktivitou
- kvalitou a kvantitou sperma
Pohlavní dospělost
U samic nastává v 5 – 10 měsících.
U beranů nastává v 3 – 6 měsících.
Chovatelská dospělost u ovcí nastává
U plemen ranných 8-10 měs.
U plemen pozdních 16-18 měs.
Říje se opakuje za 15-21 dní a trvá 20-48 hodin i déle.
U ovcí probíhá „tichá říje“ bez vnějších příznaků.
To je důvodem pro vyhledávání říje – prubíři.
Délka březosti: 147 dní
Způsoby zapouštění ovcí
- volné
o lze využít v užitkových chovech, 1 beran se připouští na 20-30 ovcí
o funguje u divoce žijících ovcí, není příliš rozšířeno
o není znám původ jehňat.
- skupinové
o bahnice se rozdělí podle užitkových vlastností na více skupin a každé skupině je přidělen 1-3 berani
o připouštěcí období trvá 6-8 týdnů
o není znám původ jehňat.
- harémové
o na 1 berana připadá 40-50 bahnic (6 týdnů připouštěcí období, 1 týden oddech a vrácení zpět do stáda)
- individuální
o „připouštění z ruky“ = základ šlechtitelské práce
- inseminace ovcí
o umělé oplodnění bahnice
Váha narozeného jehněte se pohybuje mezi 3-4 kg a je ovlivněna plemenem a četností vrhu.
Mléčná produkce
Vemeno ovcí je rozděleno na 2 polovina a má 2 struky.
Většinou se dojí zezadu.
Charakteristika mleziva
- mlezivo je 1. výměšek mléčné žlázy
- žluté barvy
- slané chuti
- vysoký obsah globulinů a albuminů
Složení mleziva
- voda 70%
- sušina 30%
o bílkoviny 15%
o tuk 11%
o cukr 2,5%
o vysoký obsah minerálních látek a vitaminů
Charakteristika mléka
- vodnatý sekret
- lehce nažloutlý
- mírně natrpklá chuť
Složení mléka
- voda 81,5 %
- sušina 18,5 %
o bílkoviny 5,5 %
o tuk 7 %
o cukr 5 %
Délka laktace
U ovcí je 100-250 dní v závislosti na plemeni.
Celková produkce mléka za laktaci se pohybuje mezi 80-140 kg, u ovcí dojných (východofríská) se pohybuje laktace na úrovni 600-1000 kg mléka. Denní nádoj bývá 0,5-3 kg mléka.
Činitelé ovlivňující mléčnou produkci
- plemenná příslušnost
- věk matek (3. – 4. laktace nejvyšší)
- plodnost
- výživa
- frekvence a technika dojení (četnější dojení – více mléka)
- zdravotní stav
Ze 100 kg mléka se vyrobí kolem 20 kg čerstvého sýra.
Vlnařství
Vlna je dlouhý vlasovitý rohovitý útvar epidermálního původu, díky zvláštní struktuře a tepelné vodivosti je nejteplejším textilním vláknem.
Kvalita vlny se označuje jako sortiment vlny a hodnotí se
- délka (jedná se o přirozenou – nataženou délku)
- věrnost (pravidelnost obloučků vlákna)
- obloučkovitost (jemnost vlny)
- pevnost (velikost odporu při přetržení)
Vlna je zatřiďována a označována velkými písmeny od 5A do F a je jí přiřazeno číslo Bradfordské stupnice (anglické). Třídí se podle jemnosti vlny.
Vlna vytváří na těle ovce souvislý celek – tzv. rouno, které se dělí na uzavřené, polozavřené, otevřené.
Optimální délka při střiži je 6,5-12 cm.
Ovce jemnovlnné se stříhají 1x ročně.
Ovce polohrubovlné a hrubované 2x ročně.
Výtěžnost vlny se pohybuje mezi 50-70%.
Roční střiž u plemen jemnovlnných se pohybuje kolem 6-9-15 kg.
U plemen, kde se stříhá 2x ročně 4-7 kg.
Způsoby stříhání ovcí
- ručně
- mechanicky – strojově (za 1 den 30 kusů) metoda australská a novozélandská (rozdílní fixace zvířat)
- karusel – skupinové stříhání
- robotizace (na 1 ovci 1 minuta)
- laserové stříhání
- chemická stříž (depilace) – ovcím se podají cytostatika, která zamezí růstu chlupů a po 14 dnech se rouno strhne (v ČR se nepoužívá)
Vlna se třídí, žokuje, případně lisuje.
Rozdělení ovcí podle jemnosti vlny
- jemnovlnná plemena
o Merino, Žírné merino
- polojemnovlnná plemena
o Německá dlouhovlnná ovce, Charollais, Oxford down, Suffolk
- polohrubovlnná plemena
o Bergschaf, Šumavská
- hrubovlnná plemena
o Valašská ovce, karakulská
Masná užitkovost
Výkrm ovcí
- mléčný výkrm – jehňata se vykrmují do hmotnosti 9-20 kg
- intenzivní, polointenzivní, pastevní výkrm jehňat – výkrm do věku 6-8 měsíců a váhy 25-45 kg
- jatečné ovce a skopci
Výtěžnost: kolem 50%
Vlivy působící na kvalitu masa
- plemeno, způsob výkrmu (intenzivní výkrm, masná plemena)
- pohlaví zvířat (nejintenzivnější růst mají beránci (přírůstky jsou vyšší o 10-20 %), skopci a nakonec jehnice)
- výživa a krmení (pastva zabezpečí přírůstky ve výší 300 g/den)
Chuť a vůně
- věku, pohlaví a výživě jatečných ovcí
- typická skopová příchuť se objevuje u zvířat starších 12 měsíců (maso obsahuje více svalového a podkožního tuku)
Technika chovu ovcí v letním období
- ovce využívají absolutní zdroje krmiv
- porost vypasou až do výše 3-5 cm
- obsah vlákniny v krmivu 20-30 %
Pastevní porost musí být tvořen hustým drnem, rostliny odolné proti sešlapávání, měly by převládat nižší druhy trav (psárka luční, psineček obyčejný, kostřava luční, luční jetel…).
Pastviny musí být suché, bez křoví, slunečné, napajedla pro ovce – pevná koryta s protékající vodou.
- pro 1 kus 5-7 l/den
- na 1 ha pastvy připadá asi 10 bahnic
- pastva – 2 x denně
Příprava ovcí na pastvu
- odčervit psy a ovce
- ovce vykoupat v dezinfekčním roztoku (ochrana proti prašivině)
- upravit paznehty
- pozvolna přejít na zelené krmení (přechod 1-2 týdny)
- před pastvou krmit slámou a pást 1-3 hodiny a pozvolna dobou protahovat
Pastevní technika
- vyhánění ovcí ráno – přes poledne klid a ležení a opět odpoledne
- spotřeba krmiva za den u bahnic 5-8 kg, u jehňat 2,5 – 3,5 kg
Organizace pastvy
- honová
o pastevní plocha rozdělena na několik úseků podle terénu
o hony se spásají střídavě za sebou
o na 1 honu se pase 5-6 dní, 2 týdny se nechá v klidu aby dorostl
- volná
o pase se na velkých plochách (do nasycení zvířat)
o na velké vzdálenosti
o nepase se proti větru, ovce jsou vedeny po slunci
- v oplůtcích
o pase se bez dozoru ovčáka
o pastva je dávkována (elektrický ohradník)
o lze využít pro pastvu jehňat
Doba pastvy a využití krmiv
- nížiny 210-240 dní
- podhorské oblasti 180-200 dní
- horské oblasti 150-180 dní
Pro pastvu ovci se využívá
- louky
- strniště a podsevy
- brambořiště, řepniště (doběrná pastva)
- pozor – pastva je velice bílkovinná – pouze nízké dávky
Technika chovu ovcí v zimním období
Ovčíny – bahnění ovcí
- krmná dávka velmi kvalitní – seno (jetel, vojtěška), přídavek jadrných krmiv především u březích a kojících bahnic
- kvalitní siláž, senáž (výjimečně granulované KS)
- krmí se 2x denně (6-8 hod., odpoledne 15-17 hodin)
- neomezeně minerální lizy
Ovčíny – technologie
- světlé, suché a dobře větratelné izolované stavby
- teplota 10-15 °C
- plocha na bahnici 1,5 m2
Hluboká podestýlka
- dobře větratelná stáj
- produkce kvalitního hnoje
- potřeba slámy na bahnici denně – 1 kg
- krmivo se zakládá do jeslí, délka krmného místa 30-40 cm
- zakládání krmiva a odkliz. hnoje – mechanizovaný
- napáječky (napájecí koryta, napáječky)
V období bahnění – se vytvářejí pomocí lís = chouly (kotce).
Plocha je úměrná počtu narozených jehňat, později školky.
Součástí ovčína jsou výběhy, skladovací prostory a dezinfekční brodidla (hloubka 10 cm).
Kontakt
Erbenova 2365
544 01 tel.: 739 170 112
tel.: 721 566 729 csch-trutnov@seznam.cz